Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij ruský spisovatel, filozof a předchůdce moderní psychologické prózy,narodil se roku 1821 jako druhé ze sedmi dětí v rodině štábního lékaře moskevské nemocnice pro chudé. Dostojevskij studoval na vysoké vojensko- technické škole. V šestnácti letech mu zemřela matka a dva roky poté byl nevolníky zavražděn jeho otec. V roce 1844 dokončil studia a nastoupil do projekčního oddělení ministerstva obrany. Nijak záživná služba jej ubíjela, zažádal tedy o výslužbu a začal se věnovat literatuře. Jeho první kniha Chudí lidé mu přinesla slávu a Dostojevskij začíná zběsile psát, avšak jeho další tvorba čtenáře ani kritiky nezaujala. Zhrzený spisovatel se uzavírá do sebe a i nadále zůstává členem utopické skupiny Petrašovců, která vystupovala proti carovi. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl však trest změněn v deportaci na Sibiř. První čtyři roky strávil Dostojevskij v káznici v Omsku na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně. Již od dětství trpěl epilepsií, ale jeho záchvaty padoucnice začínají sílit. Po deseti letech je omilostněn a smí se vrátit do Petrohradu. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností, lidé ho obviňovali a litovali zároveň. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se také bezmyšlenkovitě zříkal vymožeností vyspělé Evropy, kterou v té době poprvé navštívil. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Přál si změnit ruskou společnost podle křesťanských ideálů. V letech 1861-1863 vydával Dostojevskij se svým bratrem Michailem časopisy Čas a Epocha. Jeho bratr však umírá a spisovatel splácí jeho dluhy. Uprostřed nejhlubšího zoufalství vzniká Dostojevského vrcholné dílo, román Zločin a trest. V tomto románu se dotkl několika závažných společenských a filozofických otázek. V roce 1867 se oženil a podruhé odcestoval do Evropy, kde se marně snažil zbavit své hráčské vášně. Je věčně podrážděný, každý další záchvat padoucnice jej psychicky ubíjí, poštve si proti sobě i nejbližší přátele. Jeho tvorba vzniká ve spěchu a ve svých románech se dopouští chyb, přesto jeho další kniha Idiot upoutává pozornost díky hlubokému průniku do osobnosti knížete Myškina, který trpí epilepsií stejně jako její autor. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem, těsně před dokončením románu Bratři Karamazovi.
Epilepsie (morbus sacer, morbus divinus)
Epilepsie, česky také padoucnice je záchvatové neurologické onemocnění mozku. Toto onemocnění může být jednak vrozené, za jehož příčinu se považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Druhým případem je onemocnění získané, jehož příčinou jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře, krčních obratlů, nádory a v neposlední řadě také infekce. Pseudoepileptické záchvaty mohou vzniknout např. nedostatkem hořčíku nebo poruchou jeho asimilace. Existují čtyři typy epileptických záchvatů. Jednoduché parciální záchvaty, kdy záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení), při čemž vědomí není narušeno. Druhým typem jsou komplexní parciální záchvaty postihující širší oblasti mozku, projevující se často automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání) až po složité (chůze). Vědomí je většinou narušené, spojené s poruchou paměti. Třetí typ, generalizovaný záchvat bez křečí, postihující celý mozek. Projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí, kterou doprovází strnulý pohled a přerušení činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk si ani nemusí být záchvatu vědom. Posledním typem je generalizovaný záchvat s křečemi, klasický obraz toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se člověk dostane zpět do normálního stavu. K léčbě epilepsie se užívají metody nefarmakologické, což jsou hlavně režimová opatření, dále farmakologické, kdy se podávají antiepileptika, jak preventivně, tak i přímo při záchvatu. Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad, např. pravidelné užívání léků dle rady lékaře, absolutní vynechání alkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje léčba chirurgická. Prevencí onemocnění je také zdravý životní styl bez užívání alkoholu a kouření. Studie ukazují, že epilepsie postihuje všechny etnické rasy. Výskyt v populaci je kolem 1,3 až 3,1% .
Zdroje:
Fjodor Michajlovič Dostojevskij. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 1. 2. 2013 [cit. 2013-1-25]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Dostojevskij
Epilepsie. Velký lékařský slovník on-line [online]. Praha: Maxdorf, © 2008 – [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/epilepsie
Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Osobnosti.cz [online]. c2011 [cit. 2013-1-25].
Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/fjodor-michajlovic-dostojevskij
-id-