kardinalKardinál Richelieu ( 9. 9. 1585 – 4. 12. 1642 )
francouzský šlechtic, duchovní a 1. ministr Ludvíka XIII.

Kardinál Richelieu, vlastním jménem Armand Jean du Plessis, se narodil do poitouské šlechtické rodiny. Jeho otec byl kapitánem tělesné stráže Jindřicha IV. V počátku bylo Richelieovo vzdělání vojenského zaměření, ale později vstoupil do stavu duchovního a ve svých 22 letech se stal biskupem v Luconu. Své chudé biskupství spravoval velmi důsledně. V začátcích měl vizi, že se stane velkým řečníkem a literárním bojovníkem za katolickou věc, ale jeho vrozená ctižádost ho nakonec zavedla na politickou dráhu. V roce 1614 zastával na shromáždění stavů zájmy duchovenstva tak razantně, že na sebe upozornil šlechtický dvůr. Za rok byl jmenován do státní rady královny Marie Medicejské. Tento post však nezastával dlouho, protože v roce 1617 padl Consini, milostník královny a vlády se chopil její syn Ludvík XIII. Richelieu musel ode dvora odejít a v roce 1618 byl dokonce vypovězen do Avignonu. Zde se začal opět věnovat studiím. Po šesti letech vlády se Ludvík XIII usmířil se svou matkou, se kterou se neshodl během svého panování a v té době byl Richelieu povolán zpět ke dvoru. V roce 1622 byl povýšen na kardinála a opět se stal členem státní rady. Celkem rychle si získal rozhodující slovo a nesamostatného Ludvíka XIII. udržoval pod svým vlivem. Král tak nechal většinu rozhodnutí na kardinálovi, který se záhy stává hlavním politikem Francie. Konsolidoval královskou moc, rozdrtil opozici z řad francouzské šlechty a protestantů, začal měnit sousedské smlouvy a spolupracovat např. s Anglií a Švýcarskem. Postupně vytvořil z Francie silný a centralizovaný stát. Jeho politika, při které se neostýchal používat proti nepřátelům ty největší krutosti, získala mnoho odpůrců. V jejich čele stál i králův bratr Gaston a později i Marie Medicejská. V roce 1630 čelil Richelieu druhému spiknutí, kdy se jeho pád zdál být neodvratný. Avšak opět zvítězil a to díky podpoře krále, který se za svého ministra postavil. Kardinál Richelieu byl považován za průkopníka nového stylu politiky, která upozadila jak morální, tak i náboženské ohledy. Ve svém osobním životě mělo náboženství stále své místo, avšak stanovené modlitby pro kněží, nahrazoval modlitbou vlastní. Ta začínala vždy před půlnocí a končila po půlnoci, čímž si ji připsal na dva dny. Byl mecenášem vědy a umění. Založil Francouzskou akademii zodpovědnou za péči o francouzský jazyk. Moc kardinála byla pevná a Ludvík XIII. ji začal sledovat s rostoucí nevolí. Přesto se jí nedokázal postavit. Richelieu těsně před smrtí doporučil jako svého nástupce Julese Mazarina a tím byly jeho plány vládnutí naplněny. Kardinál Richelieu zemřel roku 1642 na zánět pohrudnice.

Zánět pohrudnice (pleuritida pleuritis) 

Toto onemocnění je způsobeno viry, které doprovází zápaly plic, tuberkulózu, spalničky, spálu apod. Rozlišuje se suchý zánět pleuritis sicca, kdy není přítomna v pohrudniční dutině tekutina. Naopak při vlhkém zánětu, pleuritis exsudativa, se vytváří výpotek. Průběh onemocnění se neprojevuje vždy stejně. Někdy se zánět objeví bez dokazatelné příčiny předcházející jakékoliv onemocnění. Projevuje se často horečkou, kašlem a bolestí na hrudi, která se zmírní při vytvoření výpotku. Pokud vznikne příliš velký výpotek, začne stlačovat plíci a to může vést k jejímu kolapsu a omezení dýchání s dušností. Velké množství výpotku může také způsobit  vytlačení okolních orgánů do zdravé plicní dutiny.  Výpotek může obsahovat i několik litrů tekutiny. Pokud se nashromážděná tekutina začne vstřebávat, často úplně zmizí. Nejčastěji odchází močí, kdy nemocný může vymočit denně 3 až 5 litrů moče. Výpotek se může také resorbovat, vylučovat do střev a odcházet se stolicí, která je průjmového charakteru. V případě, kdy se výpotek nevstřebává, je zapotřebí tekutinu odstranit vysátím. Operace je nutná, pokud dojde ke zhnisání výpotku. Léčba doporučuje klid na lůžku, přikládají se Priessnitzovy teplé a vlhké obklady na místa, kde nemocný pociťuje bodavou bolest. Dále se podávají léky. Záleží na formě zánětu. Pokud je pleuritida suchá, podávají se protizánětlivé léky (paralen apod.) Při bakteriálním zánětu se podávají antibiotika.

-id-

Zdroje :
Armand-Jean du Plessis de Richelieu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2002-, 26. 10. 2013 [cit. 2013-10-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Armand-Jean_du_Plessis_de_Richelieu 
Pleuritida. In: Velký lékařský slovník on-line [online]. Praha: Maxdorf, © 2008 – [cit. 2013-10-08]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/pleuritida

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KontaktyKontaktyKontaktyKontaktyKontaktyKontakty