Cholera

Velmi nepříjemná a potencionálně smrtelná choroba působená bakterií Vibrio cholerae. Symptomy této choroby jsou velmi bolestivé. Lidé postiženi cholerou se zmítají v křečích, trpí prudkým zvracením a neovladatelným vodnatým průjmem. Vodnatá stolice obsahuje drobné částečky vnitřností z těla a velké množství cholerových bakterií. Může dojít k vysoké dehydrataci organismu, pacient zmodrá a následuje brzká smrt. Slovo „cholera“ odvozené z řeckých slov khol (žluč) a rhein (plynout), se používá již od starověku k označení jakéhokoliv průjmového onemocnění.  V roce 1543 informují portugalští mořeplavci o choleře v Indii. V letech 1817 až 1823 se objevila prví pandemie, která vznikla v deltě řeky Gangy a začala se šířit do Asie. O tři roky později již cholera pustoší Asii, severní Afriku a Evropu. V roce 1831 proniká do Anglie a o rok později do Severní a Jižní Ameriky. Druhá pandemie cholery v 19. století zasáhla téměř všechny obydlené oblasti na světě. Byla nevědomky šířená po souši i na moři, obchodníky, námořníky, vojáky ad. Cholera postihovala chudé i bohaté bez rozdílu věku. Nemoc byla obestírána hnilobným zápachem ze zvratků a průjmu, ulice byly plné puchu a nezdravých výparů. Stoky a žumpy přetékaly do zahnívajících řek. Lékaři se nemohli shodnout, odkud kořeny cholery pocházejí. Miasmatici  byli přesvědčeni, že důvodem byl puch a špína slumů. Jejich odpůrci (kontagionisté) byli přesvědčení, že se cholera musí přenášet jedem předávaným z jednoho člověka na druhého. Jedinou cestou jak zamezit šíření choroby, by byla karanténa, ale ta by představovala ohrožení obchodních aktivit průmyslových zemí. Zatímco bouřlivé debaty o příčině a přenosu cholery pokračovaly, objevil se britský lékař John Snow s úplně jinou teorií. Onemocnění působí spolknutí „neidentifikovatelných“ částeček ve znečištěné vodě. Snow později doložil, že cholera napadá střeva a ne plíce, nepřenáší se tedy vzduchem, ale kontaminovanou vodu. Teprve v 80. letech 19. století byla rozluštěna rozhodující část záhady kolem cholery, která Snowovi a ostatním unikala. Příčinou nákazy byla bakterie. Německý tým vedený slavným bakteriologem Robertem Kochem identifikoval pod mikroskopem ve vnitřnostech oběti zakroucený „čárkovitý“ bacil. John Snow měl pravdu, že cholera byla nemocí šířící se vodou, ale až Koch mohl vědcům předložit roje bakterií, které napadaly střeva, množily se v nich a ven se dostávaly vodnatým průjmem. Boj proti smrtící chorobě nastal v podobě lepších hygienických podmínek, zajištění nezávadné vody. Začala se používat orální rehydratační terapie (ORT) – roztok vody, soli a cukru. V 70. letech 20. století se ORT aplikuje intravenózně a snižuje úmrtnost z 50-60% u neléčených případů na 1 %. Tato metoda je účinnější než antibiotika, která pouze snižují množství Vibrio cholerae ve střevech, ale nenahrazují ztracené tekutiny a soli v těle. Díky ORT bylo v posledních 25 letech zachráněno zhruba 50 milionů životů.

Robert Koch (11. 12. 1843 – 27. 5. 1910)

německý lékař a mikrobiolog, zakladatel bakteriologie
Robert Koch se narodil v Clausthal-Zellerfeldu do velmi početné rodiny. Měl 12 sourozenců.  Když bylo Robertovi 5 let, překvapil své rodiče oznámením, že se podle novin naučil číst. To již předznamenalo jeho vysokou inteligenci a také vytrvalost, které byly pro Kocha v budoucnu tak charakteristické. Ve svém rodišti vystudoval gymnázium, kde se projevil jeho zájem o biologii a také, jako u svého otce, zájem o cestování. V roce 1862 odešel Koch na univerzitu do Göttingenu studovat medicínu. O 4 roky později, po obdržení doktorátu, odjel do Berlína na šestiměsíční studium chemie. V roce 1870 se jako dobrovolník přihlásil do služby ve francouzsko-pruské válce. Ve službě setrval 10 let, během kterých uskutečnil výzkumy, díky kterým se dostal do čela vědeckých pracovníků. Jako první prokázal, že Bacillus anthracis je původcem anthraxu. V té době byla velmi častá zvířecí nemoc, sněť slezinná (anthrax). Koch, přestože neměl vědecké zařízení, byl odříznut od veškeré dostupné literatury a ostatních vědců, projevil o toto onemocnění velký zájem. Vybudoval si ve svém čtyřmístném bytě laboratoř a krom mikroskopu si veškerá potřebná zařízení obstaral i vyrobil sám. Vypracoval tzv. Kochovy postuláty, soubor pravidel a postupů, které se používají dodnes. Bacil sněti už byl sice objeven dříve, ale Robert Koch vědecky dokázal, že se jedná o případ nákazy. Vypěstoval několik generací bacilů a posléze zjistil, že ačkoliv neměly žádný kontakt se zvířaty, mohly přivodit sněť slezinnou. Po demonstraci a otištění výsledků této strastiplné práce se stal okamžitě slavným. V roce 1880 se stal členem Říšského ministerstva zdravotnictví v Berlíně, dostal prostory a laboratoř, kde mohl se svými asistenty pokračovat ve vývoji svých metod. Dva roky nato objevil Koch bacily tuberkulózy a také způsob jejich kultivace. Mezitím co pracoval na výzkumu tuberkulózy, byl poslán do Egypta jako šéf Německé cholerové komise, kde objevil virus „vibrio“, který způsobuje choleru. Na základě svých znalostí biologie a způsobu šíření vibria cholery formuloval pravidla a základní metody pro kontrolu epidemie cholery. V dalších letech se opět vrátil ke své práci na tuberkulóze a koncem 90. let 19. stol. přišel k názoru, že bacily, které způsobují hovězí a lidskou tuberkulózu nejsou identické. Když tento závěr o tuberkulóze přednášel v roce 1901 na Mezinárodním lékařském kongresu v Londýně, byly jeho závěry přijaty jako kontroverzní. Dnes se již ví, že se opět nemýlil. Robert Koch během svého života hodně cestoval do Afriky, Indie a všude tam, kde se šířily epidemie nebezpečných chorob. Jeho práce o etiologii spavé nemoci, malárie, lepry a dalších chorob představují vrcholy lékařského výzkumu na přelomu století. Dostál mnoha uznání a pět let před svou smrtí obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Zemřel 27. května 1910 v Baden-Badenu.

-id-

Zdroj:

DOBSON, Mary J. Nemoci: příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie. Praha: Slovart, 2009, 255 s. ISBN 978-80-7391-292-5.
Cholera. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 13. 1. 2015 [cit. 2015-20-02].
Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Cholera