ebolaTento příspěvek do rubriky Zabijáci je poslední v našem malém seriálu a současně první v tom, že bude něco chybět. Dosud příspěvky obsahovaly vždy popis zákeřné nemoci, historii léčby a co je nejdůležitější, vždy zde byl vítěz nad smrtelným nepřítelem a jeho medailonek. Nemoc, o které budeme psát nyní, však svého přemožitele zatím nemá a hrozba smrtelné epidemie, jak ukázala nedávná minulost, není tak vzdálená ani nám lidem žijícím ve vyspělé západní civilizaci v přesvědčení, že epidemické infekční nemoci jsou záležitostí minulosti.
Životopis vítěze nad nemocí bude tedy tentokrát chybět neboť na ebolu zatím neexistuje schválená vakcína ani známý lék.
Krvácivá virová horečka ebola je známa jako vysoce infekční virové onemocnění způsobených viry z „rodiny“ filovirů a jedna z nejsmrtelnějších chorob, jaká se v posledních letech objevila. Nemoc dostala své jméno podle přítoku Konga jménem Legbala, jehož jméno bylo při přepisu do francouzštiny zkomoleno na Ebola. Právě v povodí Legbaly (Eboly) byla v roce 1976 zaznamenána epidemie krvácivé horečky, na kterou umíralo až 90% procent nakažených. Toto číslo se vztahuje pouze ke kmenu z epidemie z roku 1976, nyní známému jako Ebola Zaire.
Dále byly identifikovány další subtypy viru ebola , např. ebola-Súdán, ebola-Pobřeží slonoviny a ebola-Reston, přičemž poslední jmenovaný typ se zatím vyskytl jen u zvířat.
Nemoc se po 4-16 latentní době projevuje jako chřipka. Začne bolet hlava, nejdříve čelo, spánky a potom i zátylek a připojí se slabost, bolesti svalů, kloubů a horečka. Brzy se objeví zažívací problémy: bolest břicha, průjem s křečemi, zvracení a pacient ztrácí na váze. Nejnebezpečnější a nejhorší symptom je krvácení, které se objevuje mezi 3. a 7. dnem. Nejčastěji se jedná o krvácení ze střev, které zbarví stolici na červeno nebo na černo, méně časté je zvracení krve, krvácení z ústní dutiny, z dásní, z vagíny, z nosu. Mohou však nastat ještě další symptomy jako např. zarudlé oči popř. nervové příznaky. Nastane-li smrt, ve velmi vážných případech pacient zemře za 1- 2 dny, jinak obvykle mezi 6. a 16. dnem v důsledku celkového vyčerpání především ze ztráty tekutin a iontů.
Úmrtnost při nedávné epidemii vypuklé na konci roku 2013 je v průměru „pouhých“ 40%, přičemž extrémy se ve významněji zasažených afrických zemích pohybují mezi 30-65% . Příčinou velkých rozdílů v přežívání je celkový zdravotní stav populace a kvalita lékařské péče. Evropané a Američané nakažení ebolou, kteří se dočkali špičkové péče v domácích nemocnicích, se až na několik málo výjimek uzdravili.
Odkud se ebola nedávno znovu vzala? V prosinci 2013 v pralesích v guinejské vesnici blízko hranic se Sierrou Leone a Libérií onemocněl dvouletý chlapec jménem Emile Ouamouno horečkou, průjmy s černou stolicí a zvracením. Po několika dnech zemřel, ale v mezidobí stačil záhadnou smrtelnou chorobou infikovat sestru, matku, babičku… Kde k ebole chlapec přišel, není jasné. Nejspíše však virus získal z nějakého přirozeného zvířecích rezervoáru, možná od netopýrů. Děti z této vesnice si prý často hráli v dutině stromu, který obývala netopýří kolonie, ale dutina i s kolonií za nejasných okolností vyhořela dřív, než bylo možné netopýry na přítomnost viru vyšetřit. Netopýří hypotéza však není jediná, v podezření jsou i opice. Dosud se však nepodařilo zjistit s určitostí, odkud se virus eboly opakovaně přenáší do lidské populace. Je však zřejmé, že podobně jako u řady jiných virů jsou přirozeným rezervoárem nějaká místní zvířata, která mohou virus hostit, aniž by trpěla příznaky choroby. Absence jasných důkazů pro přenos z konkrétního zvířete na člověka vytváří prostor pro různé spiklenecké teorie, které přisuzují ebole původ v laboratořích vojensko-průmyslových komplexů různých mocností nebo ji dokonce považují za dílo nějaké tajné společnosti.
Existuje na ebolu již lék? Evropané a Američané žijí v době, kdy se klade značný a někdy až přílišný důraz na eliminaci rizika. Jedním nezanedbatelným rizikem je hrozba žaloby. Tato atmosféra poněkud komplikuje vývoj a testování nových léků, protože každá země má dnes více či méně přísná pravidla určující, co a komu a za jakých okolností smí být podáváno pokusným osobám a za jakých podmínek může být lék zaveden do běžného používání. Taková pravidla však většinou nejsou stavěna na situace typu epidemie eboly, kdy může jít doslova o každý den.
Přesto se do stadia pokročilých zkoušek již dostaly minimálně dva preparáty. Jednomu z nich, který autoři nazvali ZmAp, se dostalo v létě 2014 značné mediální popularity, protože vedl k mimořádně slibným výsledkům v laboratorních pokusech na opicích a s výjimečným souhlasem amerických úřadů byl podán dvěma téměř beznadějně nemocným americkým zdravotníkům, kteří se v misijní nemocnici v Libérii nakazili od pacientů. Oba pacienti se uzdravili a po nich ještě tři další evropští a liberijští pacienti. Naopak však dva pacienti i přes podání ZmAp zemřeli. Vzhledem k malému počtu léčených případů tedy není jasné, zda byl vliv léčby statisticky významný, navíc mohl o vyléčení rozhodnout dobrý zdravotní stav pacientů a mimořádně kvalitní lékařská péče převyšují obvyklé africké zvyklosti. Je tedy nezbytné, aby ZmAp prošel standardními klinickými testy na větším počtu pacientů. Navíc u jednoho pacienta mohlo k uzdravení přispět i to, že mu bylo podáno sérum od jeho bývalého pacienta, který se uzdravil. Pasivní imunizace krví, sérem či plazmou uzdraveného pacienta je tradičně používána u různých infekčních chorob se střídavým úspěchem, ale jeví se v afrických poměrech nejsnáze dostupným lékem i vzhledem k tomu, že se jedná o využití obecně používaného léčebného postupu (transfuze krve či jejích složek).

Druhou poměrně zajímavou možností, jak obejít zdlouhavý proces testování, je využití preparátů standardně zavedených pro léčbu jiných chorob. V této souvislosti byly zahájeny testy účinnosti několika antivirových preparátů vyvíjených původně pro jiné choroby, ale přinejmenším v jednom případě musely být testy předčasně ukončeny pro nedostatek pacientů, protože se epidemie zřejmě chýlí ke konci.

Dlouhodobým řešením v této situaci může být nejspíše očkování, tedy vyvolání účinné imunitní reakce proti viru eboly u většiny populace a to pokud možno s minimem rizika. Otázkou ovšem je, zda-li se současné vakcíny vůbec podaří otestovat dříve, než epidemie sama opadne. Počet nových infekcí rychle klesá. Zatím není jisté, zda-li pokles epidemie je zapříčiněn lepší organizací zdravotní péče a přísných karanténních opatření nebo k tomuto vývoji přispívá i virus sám. Ať už je příčina jejího ústupu jakákoliv nelze než doufat, že zájem vědců o vývoj účinných vakcín nepomine.

-zd-

Zdroj:
DOBSON, Mary J. Nemoci: příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie. Praha: Slovart, 2009, 255 s. ISBN 978-80-7391-292-5.
CVRČKOVÁ, Fatima. Rok s ebolou: poznámky ze čtenářského deníku. Vesmír: časopis pro šíření vědy přírodní, země- a národopisné. Praha: Vesmír, 2015, 94(5), 282-287. ISSN 0042-4544.
SÜLIOVÁ, Judita. Smrtiaci vírus Ebola. Vesmír: časopis pro šíření vědy přírodní, země- a národopisné. Praha: Vesmír, 1995, 74(11), 610-[614]. ISSN 0042-4544.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KontaktyKontaktyKontaktyKontaktyKontaktyKontakty