Horečka omladnic (puerperální horečka)

Onemocnění, které bylo po několik staletí příčinou úmrtí rodících žen. Horečku způsobuje bakterie streptococcus pyogenes. Přestože byla bakterie objevena již v roce 1879, přestala být horečka omladnic vážným problémem až ve 30. letech 20. století. V 18. a 19. století bylo úmrtí rodiček velmi časté a znepokojovalo lékaře. V té době se při porodu nepoužívala žádná anestetika, jen nepatrné množství alkoholu a opiátů. Ochrana proti sepsi byla nedostačující a riziko infekce velmi vysoké. Ženy běžně rodily doma za asistence „porodních bab“. Začátkem 18. století se začínaly zřizovat porodnice, které měly poskytovat rodičkám pohodlí, ale paradoxně v nich docházelo k jejich vyššímu úmrtí. Umíralo zde mnohdy 70 až 100% rodiček. Lékaři nakuřovali oddělení, oděvy rodiček, větrali místnosti, a přesto úmrtím nedokázali zabránit. Jedním z prvních lékařů, který přišel na spojitost mezi úmrtím žen a porodními asistenty nedbajícími na dostatečnou hygienu, byl Alexander Gordon. V roce 1848 maďarský lékař Ignác Filip Semmelweis, působící ve vídeňské fakultní nemocnici, zjistil, že infekční částečky z pacientek, které zemřely na horečku omladnic, se přenášejí rukama studentů a lékařů na zdravé ženy. Nařídil mytí a drhnutí nehtů v misce s chlorovým vápnem a úmrtí značně poklesla. Tato metoda se však nijak široce neujala a v následujících letech úmrtí opět vzrostla. Dvacet let po Semmelweisově smrti začal být za svá zjištění oslavován. V roce 1879 již byla identifikována bakterie streptococcus lékařem Louisem Pasteurem a rok nato nastal velký průlom v oblasti antisepse a asepse v chirurgii. Lékař Joseph Lister začal se sterilizací nástrojů a oděvů, s používáním desinfekčních prostředků a apeloval na nekompromisní čistotu. Na konci 30. let 20. století se začaly používat sulfonaminy.  V 50. letech horečka omladnic v západním světě zcela vymizela. Dnes je smrt při porodu již spíše výjimkou, to však bohužel neplatí pro chudší státy světa Afriky a Asie.

ListerJoseph Lister (5. 4. 1827 – 10. 2. 1912)
anglický lékař, průkopník antisepse

Narodil se jako druhý syn ze sedmi dětí ve vesničce Upton nedaleko Londýna. Otec vlastnil obchod s vínem, který velmi prosperoval, ale největším koníčkem mu byla optika. Ve svém volném čase se věnoval úpravě mikroskopu, která spočívala v odstranění barevné vady čoček. V roce 1832 se stal jako první z rodiny členem Královské společnosti. Celá rodina žila podle zásad kvakerské Společnosti přátel, kteří věřili ve vnitřní světlo všech lidí. Joseph se již od dětství zajímal o přírodní vědy, zkoumal živočichy pod mikroskopem a navštěvoval kvakerskou školu v Hitchinu. Ve třinácti letech přestoupil do školy Grove House v Tottenhamu. Již v té době psal slohové práce o lidských kostech, chemii a rajském plynu. V roce 1844 nastoupil na Londýnskou univerzitu (University College London).  Královská univerzita v Londýně mu byla odepřena pro jeho kvakerskou víru. V roce 1847 se stal bakalářem výtvarného umění a poté pokračoval ve studiích medicíny. Nejvíce jej ovlivnili profesor anatomie a fyziologie William Sharpey a oftalmolog Wharton Jones. Se svými znalostmi práce s mikroskopem asistoval při objevech v patologii. V roce 1853 se stal členem Královské chirurgické univerzity a o rok později psal odborná pojednání o svalové tkáni lidské pokožky. Na doporučení profesora Sharpeyho navštívil skotského profesora chirurgie Jamese Symma. Návštěva se protáhla na čtvrt století. Asistoval při operacích a spolupráce vedla k jejich přátelství. V roce 1856 se oženil se Symmovo dcerou Agnes a opustil kvakerskou církev. Manželství, přestože bylo bezdětné, bylo velmi šťastné. Na své svatební cestě procestovali velkou část Evropy, navštěvovali nemocnice a po návratu Lister přednášel a předváděl operace s používáním mikroskopu. V roce 1861 se stal představeným oddělení chirurgie v glasgowské královské nemocnici. V roce 1865 poprvé použil roztoku kyseliny karbolové při operaci zlomeniny holeně. Pacienta zachránil před snětí. Joseph Lister vynalezl chirurgické nástroje, škrtidla, různé druhy drénů a obvazů. Byl velkým průkopníkem antisepse a úmrtnost na klinice snížil z padesáti procent na patnáct. V roce 1869 zemřel jeho otec a Lister zdědil peníze, za které si otevřel soukromou praxi. Během tohoto období prováděl laboratorní výzkum, při němž mu pomáhala i jeho žena. Lister  úspěšně operoval královnu Viktorii, která jej poté, v roce 1878, jmenovala chirurgem ve službách královny. Jeho pacientem byl také básník William Ernest Henley. Jako první lékař operoval mozkový nádor. V roce 1879 po něm byla pojmenována ústní voda Listerin. Během svého života získal několik ocenění, byl povýšen do šlechtického stavu a získal nejvyšší titul pro lékaře „sergeant-surgeon“. Zemřel v roce 1912.

Zdroj:
DOBSON, Mary J. Nemoci: příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie. Praha: Slovart, 2009, 255 s. ISBN 978-80-7391-292-5.
www.wikipedia.org

Horečka omladnic (puerperální horečka)