Encephalitis lethargica (chřipka ospalá)

Záhadná nemoc, která se začala pandemicky šířit po celém světě přibližně v letech 1916-1927. Choroba napadala mozek a nejhůře postižené oběti zůstávaly nehybné a neschopné mluvit. Zhruba jedna třetina pacientů při akutních stádiích nemoci zemřela, ale tisíce dalších dožívali v letargickém stavu, jenž posléze přešel ve stav známý jako „postencefalický parkinsonismus“. Ten se podobá Parkinsonově nemoci, přestože z hlediska původu spolu tyto nemoci nemají nic společného. U nemocných se projevovala celá řada symptomů-bolesti v krku, horečka, po níž následovala vážná letargie, třas, škytavka, tiky, cukání a poruchy pohybu očí. Ti, co chorobu přežili, se po několika dnech či týdnech zotavili, ale mnozí propadli letargii zcela, nereagovali na okolí, trpěli psychotickými záchvaty a poruchy v chování. Jedním z prvních lékařů, který nemoc popsal a také pojmenoval, byl baron Constantin von Economo. Pozoroval své první případy záhadné choroby na oddělení psychiatrické kliniky ve Vídni v roce 1916. Brzy po von Economově objevu se encephalitis lethargica šířila ve vlnách po celém světě. V období 1916 až 1927 bylo postiženo mezi 1 až 5 miliony lidí, bez ohledu na věk, ale zvláště častými oběťmi byli mladí lidé. Von Economo napsal: „ mladí lidé se nyní zdají senilní, vychrtlí, s dementním obličejem, slintajícími ústy a třesoucí bradou se vlečou váhavou chůzí. Dívat se na tyto dvaceti-či třicetileté lidi je pro lékaře nanejvýš strašlivé.“ Ve 30. letech 20. století pandemie skončila stejně rychle, jako se rozšířila. Dodnes se vědci nedokážou shodnout, co způsobilo pandemii encephalitis letargica. Jednoznačně se zjistilo, že šlo o virové onemocnění, ale nedokázalo se, zda mělo souvislost s ničivou pandemií chřipky v letech 1918 -1919. Začátek epidemie chřipky ospalé zjevně předcházel pandemii chřipky a onemocnění se šířilo přinejmenším 10 let po ústupu chřipkové epidemie. V dnešní době někteří vědci zkoumali důkazy a naznačují, že encephalitis letargica je bakteriální a nikoliv virové onemocnění, při němž imunitní systém člověka prudce reaguje na infekci (streptokokovou) tím, že napadne mozkové buňky. Kdyby se ovšem tato teorie potvrdila jako správná, nevysvětluje to, proč onemocnění propuklo tak prudce a po deseti letech evidentně vymizelo. V dnešní době se stále ještě u mladých lidí vyskytují občasné případy nemoci, která připomíná encephalitis letargica. Je proto nesmírně důležité přijít na příčinu choroby a nalezení účinné terapie, zvláště když nelze s jistotou říci, zda v budoucnosti nedojde k dalšímu prudkému ataku tohoto záhadného onemocnění.

Constantin von Economo (21. 8. 1876 – 21. 9. 1931)
Rumunský psychiatr a neurolog

Constantin von Economo se narodil v Rumunsku do velmi zámožné rodiny, která vlastnila velké podniky v Makedonii. Jeho rodina pocházela z Řecka a předkové, mezi nimiž byli i biskupové, se řadili do vyšší honorace. Rok po narození malého Constantina se rodina přestěhovala do Rakousko-Uherského Terstu. Zde strávil Constantin své dětství. Již jako mladý byl dobrým studentem, mluvícím několika jazyky. V roce 1893 na žádost svého otce začal studovat strojní inženýrství na Polytechnické univerzitě ve Vídni. Po dvou letech studia ukončil a začal studovat medicínu, která mu byla bližší. Jako asistent pracoval Economo pro Sigmunda Exnera. Napsal svou první vědeckou práci “ Vývoj ptačí hypofýzy„. V roce 1900 získal lékařský titul a za tři roky se stal rezidentem interní kliniky pod vedením Carla Wilhema Hermanna Nothagela. Cestoval po Evropě, studoval neurologii, histologii a psychiatrii v Paříži. Ve městě Nancy byl poprvé ve svém životě přizván k hypnóze. Ve Štrasburku se seznámil díky Albrechtu von Bethemu s metodami mikroskopického výzkumu nervového systému. V Mnichově se seznámil s Emilem Kraepelinem a Aloisem Alzheimerem, se kterými nějaký čas spolupracoval. Nakonec se však vrátil do Vídně, kde začal pracovat jako asistent na klinice psychiatrie a nervového onemocnění ve Všeobecné nemocnici. V roce 1913 získal habilitaci a začal přednášet. V roce 1916, kdy se evropské mocnosti zmítaly v hrůzách první světové války, pozoroval na oddělení psychiatrické léčebny první příznaky nemoci, kterou pojmenoval encephalitis lethargica. V roce 1919, ve věku 43 let se oženil s princeznou Karoline von Schönburg-Hartensteinovou. O dva roky později byl jmenován profesorem psychiatrie a neurologie. Von Economo byl nejen vynikajícím vědcem a lékařem, ale také vášnivým letcem. Byl předsedou rakouského Aero-clubu a předsedou představenstva pro letectví na ministerstvu obchodu a dopravy. Za svůj život publikoval 150 článků a knih. Soustředil se na neuroanatomii a fyziologii středního mozku a trojklaného nervu. Také psal studii o rozdělení lidské mozkové kůry do oblastí podle cytoarchitektoniky (metoda, která studuje stavbu korových oblastí mozku, převážně uspořádání nervových buněk v mozkové kůře), ze které později vyšla kniha. Constantin von Economo zemřel v roce 1931 ve Vídni na následky infarktu.

Zdroj:

DOBSON, Mary J. Nemoci: příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie. Praha: Slovart, 2009, 255 s. ISBN 978-80-7391-292-5.
www.wikipedia.org