Miloš Kopecký

Národní umělec,  český divadelní a filmový herec, člen činohry Divadla na Vinohradech Miloš Kopecký (22. 8. 1922 – 16. 2. 1996) trpěl v dospělosti maniodepresivní psychózou. Odborníci se shodují, že základ nemoci je daný geneticky, ale nemoc se naplno projeví díky stresu, přepracování, ale také např. problémovému dětství. Zápisky z Kopeckého deníku naznačují, že za jeho těžkými psychózami stálo právě ranné období života, na které herec neměl nejhezčí vzpomínky. Jeho matka byla židovka a s tím se otcova rodina těžko smiřovala. Miloš Kopecký se narodil jako slabé a křehké dítě s židovskými rysy. Často přistihl svého otce, který měl sklon k antisemitismu, jak si ho nedůvěřivě prohlíží. Když v době Kopeckého dospívání otec požádal o rozvod, byla jeho matka poslána do Osvětimi, kde také zemřela. Matka byla pro herce nejbližší milovanou osobou a když ji musel doprovodit na seřadiště do koncentračního tábora, ztráta, kterou utrpěl, byla děsivá. Sám Kopecký v srpnu 1944 musel nastoupit do pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku, kde byl až do konce války. Po návratu do Prahy se postupně propracoval k herectví, nejprve v divadle, poté i ve filmu a této činnosti se věnoval až do roku 1995, kdy poslední roli v seriálu „Hospoda“ již nezvládl díky stavům zmatenosti. V průběhu své herecké kariéry se u něho objevovaly časté příznaky maniodepresivní psychózy. Dne 16. února 1996 zemřel v psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Maniodepresivní psychóza (bipolární afektivní porucha)

je psychická porucha, která se projevuje nadměrnými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a která omezuje schopnost celkového „přirozeného“ fungování. Choroba postihuje přibližně 1 % populace. Potíže se obvykle projeví v období okolo 20 let. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že BAP je způsobena kombinací biologických a psychologických faktorů. Běžně jsou počátky této poruchy přirovnávány ke stresovým životním událostem. Cykly depresivních a manických syndromů se vracejí a mohou se projevovat častěji. Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Při těžké formě mluví nesrozumitelně, kdy myslí tak rychle, že nestačí dokončit větu. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá. Člověk není schopen prožívat radost, trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Ve všech fázích maniodepresivní psychózy je velké nebezpečí sebevraždy, které kulminuje v době, kdy nemocný depresi překonává a pro okolí se jeví již bez příznaků deprese. Léčba spočívá hlavně v podobě psychofarmak, psychoterapii a v opodstatněných případech elektrokonvulzivní terapie, která je u některých nemocných tak účinná, že upraví jejich stav za 1–2 týdny. Léčba je většinou dlouhodobá. U řady nemocných je nutné i celoživotní užívání psychofarmak.

-id-